Nemam doma pracku, chodim prat do mesta ked sa mi nazbiera pradla do velkej modrej nadoby. Vyjde to do troch pracok. Niekto si take coasi ani nevie predstavit v dnesnej modernej dobe, ale zvykla som si na to a neberiem to ako zataz, otravu. Nasa pracovna susedi s nasim sekacom a tak mam vzdy moznost nakuknut co tam nove. Niekedy zoberiem so sebou i deti a maju z toho radost. Zasiju sa do sekcie s hrackami a dokazu sa tam prehrabavat cely cas, co sme tam. Ja zvycajne pokukam knizky a potom co to, co by sa hodilo do domacnosti. Nasa pracovna je miestom zahad. Teda ani nie pracovna, ale pracky v nej. Neviem akym cinom, ale povacsine mi tam vzdy zmizne jedna ci viac ponoziek z paru a tak sa doma hromadi kopka tych, co stratili partacku. Dnesne pranie dopadlo nadmieru zahadne ked som prisla o 4 nase ponozky a prikvitla k nam jedna cudzia. Ako? Nepytajte sa ma, netusim. Pred pranim vzdy skontrolujem bubon pracky, ci je prazdny a to iste i po prani. Zbytocne, lebo v prackach zrejme zije akysi skriatok ci prisera, co ich pojeda...ludskemu oku nezastihnutelna :-)
Profil
- Lucia - kedysi Fronkova - Schenk
- Som priselec, jednen z mnozstva imigrantov v Kanade.Od neskoreho januara 2005 tu hladam samu seba a svoj novy domov.Tento blog je mojou butlavou vrbou a zaroven i mostom, co mna a moje pocity stale spaja s blizkymi tam za morom na Slovensku...
Prihlásiť na odber:
Zverejniť komentáre (Atom)
Terry Pratchett, Otec prasátek:
OdpovedaťOdstrániť„Tedy já osobně vždycky přemýšlel, co se asi stane s mými ponožkami,“ ozval se kvestor zvesela. „Víte, co myslím, ať děláte co děláte, vždycky jedna do páru chybí. Když jsem byl kluk, vždycky jsem si myslel, že je něco potají odnáší... pryč a požírá.“